Blog

8. Prázdninový dobrodružný seriál z cest obytným autem po 51 zemích Evropy cestovatelů Filipa, Romana a Lukáše

Datum: 8. 09. 2017
Kategorie: Cesta Dobrodruha

  1. I am Amsterdam

Ráno opět vstáváme velice brzy. Stává se z toho nechtěný zvyk. Nemáme však jinou možnost. Evropa je krásná a my chceme vidět co nejvíce. V celé její kráse!

Nejkrásnější náměstí jaké jsme kdy viděli - jen tak dokážeme popsat Grand Place. Každá budova tu má své místo, svůj charakter a její detaily dokonale zapadají do stylu všeho ostatního. Snad jen přemíra lidí bez domova kazí celkový dojem z Bruselu, hlavního města Evropské unie. Z bruselských uliček jsme ale nadšeni a užíváme si pobyt v hrdém městě hrdého národa.

 

Než se dopravíme k Parlamentu, spustí se velmi silný déšť! Proto jen rychle probíháme majestátní budovy a okolí. Míříme dál k Atomiu, která je velice zvláštní stavba složená z několika obrovských koulí propojených tunely o zhruba dvoumetrovém průměru. Postavila se v padesátých letech při příležitosti světového Expa. Podobně jako u Eiffelovy věže se mělo jednat pouze o dočasnou stavbu. Místním se ale zalíbila, a tak tu stojí dodnes. Nedávno ji celou rekonstruovali. Zajímavostí je, že téměř všechny staré díly, které byly nahrazeny novými z lepšího materiálu, byly vykoupeny různými sběrateli nejen z Bruselu a okolí.

 

A jedeme dál cestou necestou s naším obytným domovem na kolech! Čeká nás Amsterdam. Náš obytný vůz do něj přijíždí v opravdovém vedru okolo třetí odpoledne. Vyrážíme do centra a nacházíme krásné místo s bazénkem pro zchlazení nohou a samozřejmě známý nápis „I amstrdam“. Fotka u něj je povinností. Následně v rámci focení Elka trenýrek v bazénku se nám podařilo seznámit se třemi sympatickými Dánkami, které následně využíváme pro společné fotky.

 

Na Amsterdamu však nejsou nejkrásnější budovy, ale vodní kanály, které procházejí celým městem. K tomu se váže poměrně vtipná historka. Při odchodu od zaparkovaného karavanu jsme se podívali na název ulice, abychom trefili. Jednalo se o ulici Amstel, což je zároveň jméno řeky, která Amsterdamem protéká. Nám jaksi nedošlo, že pro ulice přímo u řeky nepoužívají jiné názvy. No a tak jsme mohli hledat náš karavan po celé asi dvacetikilometrové délce této řeky v městě, o jejích kanálech nemluvě. Vše však dobře dopadlo. Znaveni jsme si šli koupit bagetu, něco popili a pak jsme to zalomili. Zítra nás čeká téměř tisíc kilometrů jízdy!

 

 

7. Prázdninový dobrodružný seriál z cest obytným autem po 51 zemích Evropy cestovatelů Filipa, Romana a Lukáše

Datum: 19. 08. 2017
Kategorie: Cesta Dobrodruha

  1. Rychlá prohlídka Londýnu a směrem zpátky na pevninu EU!

 

Ráno vstáváme brzy, protože na celý Londýn máme jen několik málo hodin. Hned se proto vydáváme na to nejzajímavější - Tower Bridge. Jsme tam však příliš brzy a v ulicích nikdo! Jaké štěstí! Chvíli přemýšlíme proč, ale jediné co nás napadá je fakt, že je dnes premiéra Her o trůny. Tak jsou nejspíše všichni doma přilepeni k obrazovkám!

 

Most jsme nakonec viděli v nejlepší možný okamžik, když se začal otvírat. Je to po Petrohradu již druhý most, který jsme viděli “v akci.” Nejvíce se nám líbily spojovací můstky mezi mosteckými věžemi, které mají v podlaze průhledné sklo, skrz které se dá pozorovat vše pod ním či se se zrcadlem na stropě vyfotit. Dále nás rozesmála historka o řidiči autobusu, který vjel na most právě ve chvíli, kdy se začal otevírat. Hádejte, jak to mohlo dopadnout!

 

Měl jen dvě možnosti - pokusit se zabrzdit nebo naopak přidat. Zvolil druhou variantu, a vše dobře dopadlo. Cestující přežili a pouze jediná paní se zapřísáhla, že už nikdy autobusem nepojede. Za svůj hrdinský akt obdržel odměnu ve výši 45 liber, což v padesátých letech, kdy se událost stala, byla velmi pěkná suma.

Toto v nás evokuje otázku, dokázali by jsme to samé s naším obytným autem? Shodli jsme se že ano, ale zkoušet to určitě nebudeme. Slíbili jsme obytňák do půjčovny TT-Karavan vrátit vcelku J.

 

Z mostu míříme na Big Ben a Westminster Palace, následně na si rychle prohlížíme Buckingham Palace a Trafalgar square, kde vyzvedáváme Lukášovu přítelkyni Báru. Ta se k nám připojuje na cestu do Bruselu a Amstrdamu. Zároveň nás baví svými historkami.

 

Večer jedeme opět na vlak přes kanál La Manche (celkem se nám cesta do Velké Británie prodražila z důvodu kanálu – platili jsme za den asi 6000 Kč jen za přesuny :/), ale na druhou stranu za ubytování v hotelech by jsme zaplatili více a neměli takový komfort jako v našem skvělém obytném autě. Nedlouho po půlnoci přijíždíme do Bruselu, kde se vydáváme znaveni na rychlou prohlídku městečka. Přicházíme na náměstí, které vypadá jako vnitřek francouzského paláce. Nestíháme lapat nádherou po dechu. Celé náměstí jen znepříjemňuje fakt, že se zde udál festival, a tudíž všichni posedávali na náměstí s drinkem v ruce!

 

A co vás čeká příště? Nejdříve si projdeme nádherný Brusel, poté se přesuneme k dalším krásným místům v Belgii a vyrazíme do Amsterdamu! Víte jaké místo v tomto městě je nejvíce foceno? To vše se dozvíte příště. ;)

6. Prázdninový dobrodružný seriál z cest obytným autem po 51 zemích Evropy cestovatelů Filipa, Romana a Lukáše

Datum: 8. 08. 2017
Kategorie: Cesta Dobrodruha

Další pokračování dobrodružné cesty za splněnými sny.....

Štrasburk a Eltz – překvapení západní Evropy

 

Starobylé centrum Štrasburku je překrásné a historie na nás sálá z každého koutu města. Dokonce je zde celá čtvrť, která byla postavena v období, kdy nad městem měli kontrolu Němci, a proto se její styl značně odlišuje od zbytku města. Celkovému dojmu to však vůbec neškodí, spíše naopak.

 

Jelikož Evropská unie má rovnou dva parlamenty, jeden v Bruselu, a druhý právě ve Štrasburku, považujeme za povinnost jej navštívit. Vypadá opravdu majestátně! Za zmínku rozhodně stojí, že první vlajka vlající před ním byla ta britská. To nás trochu překvapilo.

 

Rozhodli jsme se však ještě jednou vrátit do Německa a navštívit vypůjčeným obytným vozem starobylý hrad Eltz, ale to jsme však ještě nevěděli, jaká překážka nás na cestě čeká! Když už jsme totiž byli pár minut před cílem, uviděli jsme značku maximálního výškového limitu dva a půl metru (náš obytný drobeček má 3,05 m) a tak jsme se museli otočit a zajet si dalších 20 km po úzkých serpentinách, abychom následně dojeli k hradu z druhé strany. Na druhou stranu to byla první situace za 8000 km, kdy jsme nemohli projet a celkové zdržení nebylo delší než 15 minut. Je vidět že Evropa je na karavany velmi dobře připravená.

 

Samotný hrad Eltz se začal stavět v jedenáctém století a je na něm neuvěřitelné, že celou dobu byl vlastněn jedinou rodinou, která si jej předává po 32 generací. Dodnes. Na prohlídce byla vystavena i fotografie současné rodiny. Vypadala sympaticky a vznešeně.

 

Není čas ztrácet čas, a tak ještě večer míříme do Lucemburska. Je to země, která má nejvyšší HDP v přepočtu na hlavu a přitom mají pouze jednu jedinou univerzitu.

 

Po krátkém spánku, ktrý jsme si mohli díky obytňáku dopřát v samotném centru města jsme vyběhli na překrásnou vyhlídku, odkud jsme viděli město jako na dlani. Opět jsme nadšeni z toho, jakou výhodou je cestování obytným vozem, oproti jiným způsobům cestování.

 

Z města se přesouváme na obrovský americký hřbitov, kde leží tisíce padlých v boji z druhé světové války. Jedná se o klasický americký armádní hřbitov, který má naprosto dokonale rozprostřené tisíce bílých křížů. Jen jediný z nich je mimo všechny ostatní. Tím je pomník generála Pattona, který zahynul až půl roku po válce. Přesto ho však smrt zastihla v Německu, kde hlídal probíhající proces denacifikace. Zemřel na následky dopravní nehody.

 

Jedeme dál, zasaženi atmosférou hřbitova. Rychle se přesouváme přes Belgii do Remeše, historicky velmi významného města, jelikož zde probíhaly korunovace všech francouzských králů. Jedině Napoleon, pro svou touhu odlišit se, odmítl korunovaci v místní katedrále Notre Dame. Za zmínku stojí, že katedrálu stejného jména jsme navštívili ve Štrasburku a dokonce jsme ji viděli v Lucembursku. No a za několik dní ji navštívíme i v Paříži.

Těšte se s námi na další příhody z dobrodružné cesty obytným autem po Evropě.

5. Prázdninový dobrodružný seriál z cest obytným autem po 51 zemích Evropy cestovatelů Filipa, Romana a Lukáše

Datum: 19. 07. 2017
Kategorie: Cesta Dobrodruha

Vyrážíme do Německa!
 

Do Mnichova naším obytným autem přijíždíme časně po ránu a míříme hned na hlavní náměstí Marienplatz. Na místní věži, přímo uprostřed města, vyšlapáváme více jak dvě stovky schodů a odměnou nám je překrásný výhled na celé město. Chcete se podívat na výhled? Mrkněte se na fotku!

Nová radnice je jednoznačně nejkrásnější dominantou celého města a náměstí před ním je plné návštěvníků ze všech koutů světa. Jelikož je Mnichov zároveň hlavním městem Bavorska, největší spolkové země Německa, rozhodli jsme se prozkoumat rozdíly mezi místním dialektem a němčinou, kterou známe ze škol.

Dozvěděli jsme se, že němčina a bavorština je někdy tak odlišná, až se bavorština považuje za „cizí“ jazyk. Podle vzoru České sody jsme tedy namluvili s místními příslušníky bezpečnostních sborů krátké instruktážní video, ve kterém jsme názorně předvedli rozdíly mezi „hochdeutsch“ a bavorštinou.

 Po těchto srandičkách jsme se vydali zpět k našemu TT-karavanu, který se nám podařilo zaparkovat jen několik desítek metrů od náměstí. Odjeli jsme do koncentračního tábora Dachau, který se nachází na samotném okraji Mnichova, abychom uctili památku všech, kteří tam zemřeli. Místo je veřejně přístupné a informační tabule nešetří detaily o této smutné kapitole německých dějin.

 Ještě ten samý den jsme se rozhodli přesunout do Stuttgartu, kde jsme navštívili festival kultur. Desítky stánků nabízely domácí kuchyni snad ze všech koutů světa. Jde o úplně jiný pohled na Německo během několika málo hodin…

 Noční přesun obytným vozem do Štrasburku, města, které si Němci a Francouzi několikrát vyměnili (byť nedobrovolně) byl rychlý, přesto jsme zcela znaveni padli do připravených postelí a těšili se na ráno.

A jak se nám líbilo ve Štrasburku? Jaký hrad jsme ještě cestou Německem do Lucemburska navštívili? To vše se dozvíte v dalším díle! ;)

 

4. Prázdninový dobrodružný seriál z cest obytným autem po 51 zemích Evropy cestovatelů Filipa, Romana a Lukáše

Datum: 3. 07. 2017
Kategorie: Cesta Dobrodruha

4.  Jak jsme na tom s časem? Nestíháme! 

 
V duchu rychlosti probíhaly všechny následující dny, s výjimkou Estonska. Z Petrohradu jsme pro jistotu vyrazili již v noci, přesto jsme se celkem vtipně zdrželi. Nedaleko od Zimního paláce jsme objevili menší dav, který se srocoval podél pobřeží u jednoho velkého mostu. Díky tomu, že jsme měli karavan, tak jsme mohli zastavit hned vedle nich a vyběhnout ven. Od místních jsme zjistili, že se bude otevírat nový most, a proto se na řece objevovalo stále více lodí.

Protože jsme očekávali ohňostroj, rozhodl se Lukáš přeběhnout most, aby byl zimní palác na záběrech. Jaké bylo naše překvapení, když se most deset minut po jedné ranní otevřel. Doslova. Prostřední dvě části mostu se zvedly asi do 20 metrové výšky. Lukáš samozřejmě zůstal na druhé straně řeky. Nasedli jsme tedy do karavanu, a zkusili jsme projet jiný most. Smůla, všechny byly otevřené. Byla to však krásná podívaná, a tak jsme nakonec zůstali a Lukáše vyzvedli až po 2 hodinách.

I proto jsme se rozhodli vyrazit do Estonska rovnou. Na hranicích jsme byli časně ráno, avšak pasové a celní kontroly nás dosti zpomalily. Celkem jsme ukazovali pas pětkrát na ruské straně a dvakrát na estonské straně hranic. Po spoustě otázek a zběžné prohlídce našeho obytného auta nás pustili, a tak jsme se vydali rovnou směr Tallin. Cestou jsme se zastavili v obci s názvem "Kunda", která je nepřekvapivě druhou nejnavštěvovanější obcí Estonska, co se týká Čechů.
 
Samotný Tallin je překrásné malé město a zasvěcený historii i nočním pařbám, podobně jako Praha, což nás opět velice zdrželo. Ráno jsme se obytným vozem přesunuli do Lotyšska, kde jsme v Rize potkali Češku, kterou jsme rovnou seznámili se dvěma Lotyškami, které nás prováděly po centru a ukazovaly nám místní historické skvosty. Riga na nás však neudělala takový dojem jako Tallin, a proto jsme vyrazili na západ slunce do místa zvaného "Hora křížů" v Litvě.

Jedná se o místo, kde je uprostřed ničeho zapíchnuto na 100 000 křížů. Byl to výraz Litevců, že se nenechají zlomit totalitním režimem za vlády komunistů, ačkoli ti se pokusili několikrát toto místo zlikvidovat, Litevci vždy přinesli více a více křížů. Naše návštěva při západu slunce a po něm měla velmi hlubokou atmosféru. A když začalo o půlnoci hrát rádio schované mezi kříži, raději jsme rychle upalovali do našeho obytňáku. 
 
V Litvě nás však čekala ještě jedna krásná památka, hrad Trakai, který jsme navštívili během východu slunce. Nádhera střídá krásu, avšak není času nazbyt, a míříme do běloruského Grodna. 
 
Do Běloruska od února tohoto roku nejsou potřeba víza, avšak pouze pro lety mířící do Minsku, což jsme si samozřejmě už nepřečetli. Zoufale zjišťujeme možnosti, a pak nás zachránil Roman, který našel bezvízovou oblast, do které stačí pouze pozvání od lokální turistické kanceláře. Během chvilky pozvání zařídil, našel tiskové centrum a my tak vesele s obytnýjm autem míříme opět mimo Schengenský prostor.

Bělorusko nás přivítalo velmi příjemnou pasovou kontrolou, ale horší a přísnější byla kontrola celní. Naštestí používají naprosto stejné formuláře jako Rusko, proto už jsme věděli co a jak. V samotném Grodnu jsme chytili bouři všech bouřek, a tak jsme se jen v rychlosti porozhlédli po náměstí a vyrazili se najíst. Místní specialita, losos na bramboráku byla vynikající. Znají dokonce i tatarák, ale ten u nás je maličko lepší. 
 
Jak jsme se dostali z Běloruska do Amsterdamu? Proč nám vynadali Polští celníci a jak je to s celními limity na webových stránkách ministerstev se dočtete příště!

3. Prázdninový dobrodružný seriál z cest obytným autem po 51 zemích Evropy cestovatelů Filipa, Romana a Lukáše

Datum: 30. 06. 2017
Kategorie: Cesta Dobrodruha

3. Vyčerpání a překonání všech hranic
 
Výstup na Trolltungu nakonec započal až 15:30 a trval až do čtvrté hodiny ranní. Přesto to byl dokonalý zážitek a pravděpodobně to nejnáročnější, co jsme kdy v našich životech udělali. 
 
Na parkoviště, odkud začíná 11 kilometrů dlouhá a extrémňe náročná stezka na "Trolí jazyk", jak se také Trolltunze přezdívá, vedla velmi úzká a hrbolatá cesta, která, jak jsme zjistili až nahoře, nebyla určena vůbec pro karavany. Ani to nás však od plánu neodradilo, protože náš obytný vůz Xgo ji zvládl bez problému.
 
Hned po výstupu jsme samým vyčerpáním ulehli a byli maximálně vděční za komfort, který nám náš obytný vůz nabídnul. Roman poté řídil ze západu Norska až do švédského Smögenu, kde jsme našli spoustu dalších turistů s obytnými vozy, kteří přišli do toho malebného městečka oslavovat letní slunovrat. Místní zákony však nedovolují popíjet alkohol ve městě, a tak se všechna "párty" odehrávala na loďkách a lodích v přístavu. Nezdrželi jsme se však dlouho a vyrazili do hlavního města Stockholmu.
 
Obytné auto je opravdu "držák"- odvezl nás během jediného dne ze západu Norska až na východ Švédska. Odtud jsme pak jeli úžasným trajektem do Finska, kde jsme zamířili do obou hlavních měst, Turku, které bylo hlavním městem od roku 1809 do 1812, a pak samozřejmě Helsinki. 
 
Poté to začalo být teprve zajímavé: Přejezd do Ruské federace přes hraniční přechod ve 2 ráno. Asi dvacet kilometrů před hranicemi jsme zjistili, že postrádáme jeden z pasů, po prohledání snad každého koutu obytného auta jsme jej našli, ale v danou chvíli jsme si tajně přáli, aby měl mnohem méně úložného prostoru, kde by mohl být. Jen pro info, je tu přes dvacet poliček, skříněk a šuplíků, plus velká garáž vzadu, takže obrovské množství míst, kam se mohl malý pas ztratit.
 
Na samotné hranici jsme byli asi hodinu a neustále jsme si navzájem říkali, jak vděčná by měla naše generace být za Schnegenský prostor. Byrokracie, absurdnost, vyplnění jednoho typu informace na pět různých papírů v různých jazycích a tak podobně. 
 
Stálo to však za to, Petrohrad nás nadchl a je to rozhodně jedno z míst, na které se budeme chtít podívat znovu. Je to nejsevernější město na světě, které má více jak jeden milion obyvatel. Milionů obyvatel je tam totiž pět, a je to znát. Ulice plné lidí pro nás byli po všeobecně liduprázdné Skandinávii šokem.
 
Jak jsme pokračovali dále, která pobaltská republika je nejkrásnější a proč nás (ne)pustili do Běloruska se dočtete příšte!

2. Prázdninový dobrodružný seriál z cest obytným autem po 51 zemích Evropy cestovatelů Filipa, Romana a Lukáše

Datum: 26. 06. 2017
Kategorie: Cesta Dobrodruha

2. Norsko - nejkrásnější země v Evropě

Po krátké, ale krásné návštěvě Dánského města Aarhus se naše trio vydalo na sever, do městečka Hirtshals, kde jsme obytným autem naštívili velmi chladné, a větrné pláže. Vítr zvedal písek tak silně, že bylo možné pozorovat celé žluté proudy směsice vzduchu a písku, jak přecházejí přes silnici směrem do moře.

Odsud jsme se s půjčeným obytným vozem přepravili obrovským trajektem do Norska, konkrétně do města Larvik. Nalodění na trajekt je velice jednoduché, a není se jej třeba vůbec bát, pokud plánujete cestu do destinací, kde je trajekt nutné použít. Lístky jsme si koupili online jen několik hodin před vyplutím. Dnešní trajekty jsou již na karavany a obytné vozy připravené, a tak přímo ve vyhledávacím formuláři pouze zadáte, jakou velikost karavan má, a tu se dozvíte i z malého technického průkazu. Při příjezdu jsme se prokázali občankami a kódem, který nám přišel po rezervaci trajektu na email. Následně jsme se zařadili do dlouhé fronty aut a čekali na pokyn k nalodění.

Jelikož je naše obytné auto opravdu velké, a prostorné, měli jsme obrovskou výhodu, byli jsme naloženi do stejného prostoru jako kamiony, takže jsme se mohli nalodit mezi prvními, tudíž nebyl problém obsadit místa se zásuvkami na palubě lodi. Samozřejmě jsme byli i první vylodění v Larviku. Neztráceli jsme drahocenný čas, a vyrazili směrem do vnitrozemí Norska. Nyní však již nastal čas na první delší pauzu na přespání, a tak jsme si lehli do postelí, zatáhli žaluzie a otevřeli střešní okno - mimochodem jedna z nejlepších vychytávek tohoto obytného vozu, a spali jsme až do pozdního rána.

Norsko nás uchvátilo od vylodění, a nepřestává nás fascinovat doposud. Neskutečně nádherné scenerie, obrovské masivy, jezera a místy i sníh, úzké, ale dobře spravované silnice, milí a přátelští lidé. Jen poznámka, doposud jsme se nesetkali s nikým, kdo by nehovořil perfektně anglicky, což je pro nás velmi přínosné.

Celý den se tedy postupně přesouváme směrem k Trolltunze, obrovskému fjordu, s vysunutým masivním skalstvem, na který je možné vylézt a vidět jeden z nejkrásnějších výhledů Evropy. Cestujeme však pomalu, protože každých pár minut jsou v našem okolí tak nádherné scenerie, že si je musíme vyfotit. Když jsme zahlédli planinu plnou sněhu, vyskočili jsme s karavanu a skočili se v něm vyčvachtat - co na tom, že jsme cestovali v trenýrkách!

(Ne)zdolání Trolltungy a pokračování příště.

Prázdninový dobrodružný seriál z cest obytným autem po 51 zemích Evropy cestovatelů Filipa, Romana a Lukáše

Datum: 21. 06. 2017
Kategorie: Cesta Dobrodruha

Tři vysokoškoláci se společnou vášní k cestování dnes vyráží karavanem, přesněji obytným vozem na odvážnou pouť Evropou. Společným cílem dobrodruha Filipa Mayera a jeho kolegů, Romana Ondrčky a Lukáše Pradeho je procestovat všechny státy Evropy během tří měsíců, a to podle těch nejpřísnějších měřítek, krerá do Evropského kontinentu zahrnují 51 samostatných států.

První zemí, kterou navštívili, bylo Slovensko, avšak pouze v rámci testování obytného auta Xgo Dynamic 35, který bude mít nelehký úkol, zvládnout celou cestu bez poruch a s maximáním pohodlím pro cestovatele. Test obytného vozu proběhl na jedničku.

Avšak zpátky k tématu: 20. června o půlnoci start z Prahy směrem do Dánska přes Německo se vydařil. Oběd se konal již ve starém království, a večer popluje obytný vůz poprvé ve svém "životě" na trajektu, směrem do Norska. V něm jej čeká nelehký úkol, a to zdolat kopce i údolí a dostat se až na úpatí slavného fjordu Trolltunga.

Následně toto trio plus vůz navštíví zbývající dvě skandinávské země, Švédsko a Finsko, odkud poputují přes Petrohrad a Pobaltské státy do Běloruska.

Na průběh naší dobrodružné cesty obyttným autem ze zmiňovaných oblastí a další části se můžete těšit již za týden.